Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Zdeněk Rotrekl

"brněnský básník němčanského původu"  se narodil 1.10. 1920  v Brně, kde také      9.6. 2013  ve svých 92 letech zemřel a je zde na ústř. hřbitově pochován.    Psal básně, prózu, eseje, kritiky a je často uváděn jako katolický autor. Ano. Byl věřící a praktikující katolík. Jeho témata však měla velký náboženský přesah čerpající            z krušných životních zkušeností. Po uzavření českých vysokých škol za německého protektorátu byl totálně nasazen a dostudovat po válce také nemohl, protože          po únoru 1948 byl jako nežádoucí funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva       ze školy vyloučen a později 17.11.1949 v politickém procesu odsouzen na doživotí  (návrh na trest smrti mu byl zmírněn). V roce 1962 byl při amnestii po 12 letech         z vězení podmínečně  propuštěn a byl dále sledován. Jeho dílo je čtenářsky náročné a často se v něm odráží vlastní zkušenosti se zlem. Jazyk je často strohý i "drsnější", protože témata jimž se věnuje, jsou často osobní reflexí na složité a nepříznivé poměry ve společnosti.  To  je podrobněji na stránkách Wikipedie, včetně jeho rozsáhlého díla i výčtu ocenění a vyznamenání po roce 1989. Němčanský původ Zdeňka Rotrekla spočívá v tom, že jeho otec  pocházel z Němčan. Otcovu příslušnost do naší obce deklaruje spisovatel v knize  "Světlo přichází potmě" těmito slovy:         ". . .první domovský list z 26.listopadu 1920 zaznamenal i dřívější příslušnost otce:  Němčany, okres Vyškov, podle domovského listu ze dne 13.7.1892, č.5".(konec citátu).      Zd. Rotrekl byl několikrát v Němčanech, v mládí jako kluk chodil s otcem na Lutršték na pouť a naposled přijel na výstavu historických fotografií dne 2.11.2002. Zde pochvalně promluvil o aktivitách našeho Klubu přátel historie obce Němčany.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vratislav Klimeš

(po němčansky "Vraťa" nebo "Vratik") se narodil 1935 v Němčanech, části "Vinohrady" pod Lutrštékem. Tam prožil správné klukovské dětství v dobrém i zlém. Rodina (měl dvě starší sestry), ač žila chudě a skromně, rozhodla, že nejmladší půjde studovat. Po získání pedagogického vzdělání v Brně, odešel učit na Ostravsko, kde se oženil se svou mladší kolegyní, dříve spolužačkou z Brna. Zde spolu působili 10 roků a narodily se jim dvě dcery.           Od studentských let Vraťa hrál na housle, pozoun, kontrabas i úspěšně dirigoval studentské sbory. Toto všechno zúročil při působení a vedení Osvětové besedy v Havířově. Zde se osobně poznal s hudebním velikánem Iljou Hurníkem, básníkem Vilémem Závadou a získal hodně zkušeností i ocenění Po deseti letech se s rodinou vrátil do Brna a i tady se mimo svoji pedagogickou profesní činnost umělecky angažoval a to v zakládání a vedení studentských pěveckých sborů i svým vlastním působením ve špičkových pěveckých tělesech (Brněnský filharmonický sbor, sbory Janáčkovy opery Brno i Státní opery v Praze) . Účinkoval po celé Evropě a          v Japonsku v prestižních operách. Jako autor poezie je skromný. Mimo několika básní otištěných v různých časopisech si píše spíš pro sebe, nebo tu a tam potěší verši někoho při vhodné příležitosti. Tak se také děje při vzpomínkách na rodné Němčany. Ty se mu "zadráply" do srdce, zvlášť také pro to, že na místním hřbitově jsou pochováni jeho milovaní rodiče a řada blízkých a přátel. Jak křehký motýl je mládí naše ... My za ním léta marně klopýtáme s ostychem, plaše.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------